Maratonský deník - Petr Tulis

Brněnský masakr 2015, Brno

11. ledna 2016 v 22:25 | Petr Tulis |  Ultramaratony
Můj první ultramaraton, tedy pokud nepočítám etapy Moravského ultramaratonu (které svojí délkou podstatně nepřekračují standartní maratonskou vzdálenost), byl dne 19. září 2015 třetí ročník Brněnského masakru, se svojí délkou šedesát tři kilometry. Původně jsem zamýšlel na jaře 2015 zaběhnout Brdskou stezku (50 km), ale zdravotní stav mi to neumožnil a tak jsem si na svůj první ultramaratonský start musel půl roku počkat. Nelituji toho. Brdskou stezku si doufám zaběhnu v roce 2016.

Dle propozic pořadatelů se jedná o extrémní běžecký podnik. Závod určitě není jen nějakou lehkou sobotní vycházkou do přírody, jde o náročný běh, ale upřímně řečeno, nic až zas tak extrémního jsem nepozoroval :-) prostě náročný trailový závod v zajímavém prostředí severovýchodně od moravské metropole. Ale na druhou stranu musím přiznat, že o členitosti, kopcovitosti a náročném terénu v oblasti závodu jsem neměl před masakrem moc povědomí.

S využitím informací pořadatelů na internetových stránkách (kdyby to někoho zajímalo tak tady http://www.brnenskymasakr.cz/uvodem/) uvádím základní údaje trase BM. Start a cíl závodu je situován do Sportareálu Družstevní v Brně-Řečkovicích (ve spojení s areálem sousedního Gymnázia Terezy Novákové). Závod se tedy běží v krásném a náročném terénu v blízkém okolí Brna. Po startu přichází zalesněný masív krajinné oblasti Velká Baba. Další dominantou tratě závodu je rozhledna Babí lom nad obcí Lelekovice. Z Babího lomu trať směřuje k významnému poutnímu místu Brňáků, k vranovskému konventu Narození Panny Marie, který založil v září roku 1633 kníže Maxmilián z Liechtensteinu. Poté trať závodu klesá k řece Svitavě do Adamova a zase prudce stoupá až k opravené zřícenině Nového hradu (postaven roku 1493) ležícího nad údolím mezi Blanskem a Adamovem. Z Nového hradu (přibližně třetina trati) závod pokračuje k Máchovu památníku a opět klesá do Adamova. Z Adamova se prudce stoupá až k Alexandrově rozhledně. Následuje vesnice Babice a opět prudké klesání až k řece Svitavě. Od Svitavy stoupání až nad Řícmanické arboretum. Přes Bílovice trať stoupá lesem až nad Útěchov, pak následuje seběh na Babí doly a kolem rybníka výběh ke koňské farmě nad Jehnicemi, poté seběh do Soběšic, Zamilovaného hájku a do cíle závodu ve Sportareálu Družstevní. No když to teď čtu, tak mi to přijde skoro i delší než v reálu.

Krátká předstartovní porada s Martinem Čadkem. Autorem fotky je Petr Švanda.

Vzhledem k průběhu rychnovského maratonu, který jsem běžel tři týdny před masakrem, jsem před BM spíše odpočíval. Nechtěl jsem někde v polovině závodu opět zažít stav, kdy budu cítit, že už to nejde dál snad ani o metr, s vědomím, že zbývá ještě třicet kilometrů. Takže taktika byla jasná. Od začátku to rozběhnout v klidu a hlavně nepřepálit první část závodu. Což se mi celkem podařilo, běžel jsem si svoje tempo a nenechal jsem se strhnout k žádné neuvážené akci. Počasí bylo super, příroda nádherná, o bohaté občerstvení postaráno, takže vlastně zbývalo jen odběhnout těch třiašedesát kilometrů. Moje představa před závodem ohledně konečného cílového času, vyplývající ze studia výsledkové listiny předešlého ročníku, byla taková, že bych rád závod dokončil pod sedm a půl hodiny. Alternativní cíl (pokud by varianta číslo jedna nevyšla) byl závod prostě dokončit. Nakonec jsem si cíl splnil a doběhl v čase sedm hodin, dvacet čtyři minuty a dvacet čtyři sekundy. Po první třetině závodu jsem sice měl pocit, že bych se mohl přiblížit někde k sedmi hodinám, ale únava se přece jen projevila a nakonec jsem byl s dosaženým časem poměrně spokojen. Alespoň je zde prostor pro zlepšení příští rok. V absolutím pořadí jsem skončil na šedesátém sedmém místě z asi sto sedmdesáti závodníků. Závod byl ze strany pořadatelů po všech stránkách dobře zvládnutý, navíc po závodě byl k dispozici bazén, vířivka, apod. Na startu jsem potkal několik lidí z MUMu, takže i tohle bylo fajn. Nebudu to prodlužovat, s účastí ve svém prvním ultramaratonu jsem byl nadmíru spokojen, takže není co dodat. Snad jen, že se těším na čtvrtý ročník Brněnského masakru, který se bude konat opět v září 2016. Tak jako PIM zůstane již navždy mým prvním maratonem, tak Brněnský masakr mým prvním závodem na ultramaratonské distanci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama