Maratonský deník - Petr Tulis

Červenec 2016

MUM 2016, Olešnická etapa

8. července 2016 v 10:30 | PT

Pátá, neboli olešničká etapa MUMu 2016 je minulostí a před námi jsou již poslední dva maratony tohoto seriálu. Je to docela frkot a člověk ani nemá moc čas na to myslet. Pořád stejný kolotoč. Člověk se vyspí, nají, příprava, odjezd na start, běh samotné etapy, večeře, praní, spaní a tak pořád dokola, že než se vzpamatuje, tak je týden pryč. Včerejší etapa začínala v Olešnici u kulturního domu, vedla přes Malé Tresné, Vír, podél řeky Svratky přes Koroužné do Švařce. Ze Švařce začínalo asi čtyřkilometrové, docela výživné stoupání na Brťoví a Prosetín, s převýšením přes 250 m. Pak klesání do Hodonína a opět stoupání na Černovice a pak už jen víceméně lesem podél Osik, Synalova a seběh do Lomnice. Čas čtyři hodiny devatenáct minut a nějaké ty vteřinky. Celkový průměr na etapu mám lehce pod čtyři a půl hodinky a v součtu všech etap se pohybuji někde na konci první poloviny startovního pole, takže jsem spokojen. Když to půjde vše tak jako do dnešního dne, tak bych to měl v klidu dokončit v celkovém čase do 31 hodin a 30 minut. Je to sice o hodinku horší výsledek, než loni, ale i tak je to pořád hodně dobrý. Dnes nás čeká šestá bystřická etapa a také vlastně i jeden světový unikát. Německá ultravytrvalkyně Sigrid Eichner dnes běží svůj 2000-tý (ultra)maraton v životě. Určitě si nenechám ujít její doběh. Ale o tom až zítra.
Naše parta maraton před odjezdem do Olešnice, číslo dvacet sedm vlevo uprostřed ve žlutém trikotu (nikoliv vedoucího závodníka)

MUM 2016, Tišnovská etapa

7. července 2016 v 10:15 | PT

Čtvrtá etapa (tišnovská) MUMu 2016 představuje můj maraton s pořadovým číslem 24. Oproti loňskému roku nebylo takové teplo, spíš bych řekl, že byla tak trošku i zima.
Příjezd do Tišnova.
Loni bylo asi 33 stupňů, když jsme vybíhali z tišnovského náměstí. Letos jsem v otevřených pasážích trati, např. na silnici v polích mezi Maršovem a Lažánkami, cítil nepříjemný chlad. Ale jinak to byla docela fajn etapa a po překonání tradičních počátečních obtíží jsem se rozběhnul a druhá polovina se mi běžela docela fajn. Až jsem skoro cítil deja vu (dežaví), prostě vše bylo skoro stejné jako loni a i ten čas byl skoro stejný. Trasa vedla z tišnovského náměstí docela prudkým stoupáním lesem do Pejškova, Maršova, Lažánek, pak klesání do Veverské Bítýšky, podél Svratky zpět, pak stoupání na Heroltice, přes Březinu do Hradčan, kde byla u benzinky občerstvovačka. Pak následovala asi nejnáročnější pasáž tišnovské etapy a to hodně prudké stoupání na kopec Klucanina (s rozhlednou). Tam o běhu nemohla být ani řeč, člověk byl rád když to vyšel mírnou chůzí. Dále seběh z Klucaniny, výběh na Květnici a pak už je pohodový doběh v mírném stoupání přes Lomničku a Šerkovice do Lomnice. Výsledný čas tři dvacet čtyři a asi čtyřicet sekund je asi o tři minuty lepší, než loni. Dnes běžíme z Olešnice na Moravě.

MUM 2016, Blanenská etapa

6. července 2016 v 9:10 | PT
Třetí část velkého cirkusu, zvaného Moravský ultramaraton (MUM), tedy blanenská etapa je úspěšně za námi. Měl jsem z této etapy trošku obavy a zdá se, že oprávněně. Od začátku jsem se nemohl rozběhnout a první polovinu jsem prožíval lehčí krizi. Ale je to vlastně přibližně stejné jako loni. Nohy a vůbec celý člověk je po prvních etapách dost unaven a tak snad zítra se to pomalu zlomí, jako loni. Tak trošku s tím počítám, protože si dobře pamatuji, že minulý rok se mi od středy běželo výrazně lehčeji. Organismus už se tak nějak adaptoval na zátěž a zřejmě pochopil, že to tak prostě do soboty bude a nic se s tím nedá dělat, než se přizpůsobit.
Jednotlivé etapy MUMu jsou pomerně náročné trailové trasy, napůl lesní cesty a terén, napůl silnice. I to kumulované převýšení je u každé etapy skoro tisíc metrů, takže tyto maratony se vůbec svojí náročností nedají srovnávat se standartními silničními maratony. Dnešní etapa se tedy běžela z Blanska a začínala několikakilometrovým poměrně ostrým stoupáním náročným lesním terénem. To mi dalo hodně zabrat. Po dvanácti třinácti kilometrech se doběhlo do Černé Hory, kde byla občerstvovací stanice. Dále se běželo kolem dvacátého kilometru po pokosené louce příjemným údolíčkem potůčku Lubě, se spoustou táborů kolem, do Žernovníku, kde byla další občerstvovací stanice. Asi do třicátého pátého kilometru se pak docela stoupalo na kopec ke Kozárovské rozhledně a pak už jen asi sedm osm kilometrů víceméně z kopce do Lomnice. Výsledný čas čtyři hodiny a čtyřicet tři minuty. Pokud jde o umístění na předních příčkách, tak tam došlo docela k překvapení. Po dlouhé době nevyhrál Dan Orálek, ale jednoetapový běžec Jiří Petr. Jeho výsledný čas pod tři hodiny (2:59) je tuším snad i rekordem a nejrychlejší etapou v novodobé historii tohoto závodu. Upřímně řečeno, zaběhnout takovou náročnou etapu pod tři hodiny je šílenství.
Jsem rád, že mám dnešní den za sebou, bylo to dost náročné, ze včerejška mě dost bolely nohy a hlavně při sebězích z kopce jsem cítil každý krok. Ale takový je maraton. Myslím, že loni to bylo horší :-) Zítra, tedy ve středu nás čeká tišnovská etapa, s několika vypečnými stoupáními, např. kopec Klucanina s rozhlednou. Ale o tom až zítra, nebudeme předbíhat. Pokud by měl někdo zájem se podívat na nějaké fotky z MUMu, tak prosím zde http://1bubobubo.rajce.idnes.cz/ zde najdete alba fotek z jednotlivých etap a vlastně celých dnů. Jsou to fotky kolegy Petra Švandy z MK Kladno, neúnavného agitátora a nadšeného běžce.

MUM 2016, Boskovická etapa

5. července 2016 v 9:43 | PT |  Maratony

Druhá etapa MUMu 2016, tedy boskovická etapa, je minulostí a dnes náš čeká další, tentokrát se startem v Blansku. Naše parta ultra(maraton) se zde na základní škole v Lomnici už docela zabydlela a mám skoro pocit, jako bych tu nebyl dva dny, ale měsíc. Tak jako my zde máme běžecké soustředění, tak o patro výš má soustředění nějaký pěvecký sbor a už asi půl hodiny se rozvičují zpěvěm Halelujah. Včera večer jsme se sešli v hospůdce, kde zpívali s nějakou country kapelou a trošku jsme jim s tím zpěvěm pomohli. Na oplátku jsme je pozvali na dnešní etapu, ale mám dojem, že náš návrh se nesetkal s nějakým bouřlivým pochopením.

Včerejší boskovická etapa doznala oproti loňsku lehkou změnu ve své střední části. Vzhledem k tomu, že se cestou musí překonávat rušná mezinárodní silnice spojující Svitavy s Brnem, posunuli organizátoři trasu trošku jižněji tak, aby se silnice přecházela na kruhovém objezdu u Černé Hory. Tam auta přece jen musí zpomalit.

Včera jsem se zpočátku docela šetřil, protože etapa začíná dlouhým, asi deseti kilometrovým táhlým stoupáním. Než jsem se vzpamatoval, tak mi většina kamarádů utekla, jen pár lidí zůstalo za mnou. Větší část trasy jsem běžel sám, sem tam jsem předběhnul někoho z pomalejší skupiny, kteří startují o hodinu dříve. Později jsem předběhnul i několik lidí z naší rychlejší skupiny. Etapa se mi zdála nekonečná. Původně jsem si myslel, že bych mohl zaběnout pod čtyři a půl hodiny a být o něco rychlejší než loni. Ale vzhledem k výše uvedené změně střední části etapy došlo k jejímu prodloužení skoro o dva kilometry a tak jsem doběhl v čase čtyři hodiny, třicet osm minut a nějaké ty sekundy navíc. Dnes to asi nebude o moc lepší, cítím unavené nohy, ale tak nějak tajně doufám, že to bude jako loni a od čtvrté etapy, tedy od zítřka začnu cítit příliv energie :-)

Zdravím všechny a Terezce děkuji za podpůrné sms zprávy :-)
Odjezd naší skupinky z Lomnice do Boskovic.

Start v 15.00 hod z boskovického náměsí.

MUM 2016, Lomnická etapa

4. července 2016 v 10:31 | PT |  Maratony

Maraton č. 21 je první etapa Moravského ultramaratonu, pořádaného opět v Lomnici u Tišnova, ve dnech 3. až 9. července 2016. Všech sedm etap jsem běžel již loni a tak jsem se na tento tak trošku nestandartní způsob trávení dovolené moc těšil a navíc už docela vím, co od jednotlivých etap můžu očekávat. První etapa se běží již tradičně z Lomnice, přes Předklášteří, Dolní a Horní Loučky, Skryje, Jilmoví, Litavu, Klokočí, Maňovou, Doubravník, dále Křeptov, Ochoz a zpět do Lomnice. Loni touto dobou (neděle večer) jsem byl prakticky paralyzován a neschopen chůze, protože jsem tak trošku přepálil poslední část etapy, tedy bestiální stoupání z Doubravníka na Křeptov a směrem na Ochoz. Tentokrát jsem si řekl, že takto tedy ne. Svoje předsevzetí jsem skutečně dodržel, v kopcích jsem více odpočíval a nakonec jsem paradoxně doběhl dokonce o něco rychleji, než loni (lehce pod 4 hod 23 min). Jako příjemný bonus je fakt, že se cítím celkem ok a neupadám do mdlob při představě zítřejší etapy, startující z Boskovic. Vyhrál pochopitelně opět jeden z našich nejlepších ultramaratonců a jeden z pořadatelů, Daniel Orálek. Zatím nemá konkurenci.
Pár sekund do startu první etapy. Autorem fotky je Petr Švanda.
Zajímavostí je skutečnost, že po roční pauze zde opět startuje téměř 76 letá Němka Sigrid Eichner, která by v rámci MUMu (pokud vše půjde dobře, tak v pátek při bystřické etapě) měla zaběhnout svůj (ultra)maraton s pořadovým číslem 2000 (slovy: Dva tisíce). To snad ani nelze komentovat, to prostě překračuje veškeré myslitelné lidské hranice. Není na světě žena, která by jí dokázala konkurovat. Navíc když si člověk představí náročné etapy MUMu, tak je to fakt neskutečné.

Sigrid na úvodním brífinku. Autor fotky Petr Švanda.

Z mého pohledu největšího vítězství, kterého jsem dnes dosáhnul je to, že jsem si po asi 26 letech nechal vzít krev. Abych to vysvětlil. V rámci MUMu probíhá výzkumný projekt týkající se změn hematologických, biochemických, imunologických a některých dalších parametrů organismu pod vlivem zátěžových sportovních akcí vytrvalostního charakteru. To nemám z vlastní hlavy, ale od autorek projektu, kterými jsou doc. RNDr. Alena Žákovská, Ph.D. z přírodovědecké fakulty MU v Brně (běžkyně, ultramaratonka, ocelová žena) a Mgr. Daniela Chlíbková, Ph.D. z Centra sportovních aktivit VUT v Brně. Alena Žákovská taky běží MUM. Takže paní doktorky účastníkům MUMu (kteří dobrovolně souhlasí) přeměří celou řadu biometrických údajů, oskenují je ultrazvukem a vezmou krev (a některé další tělesné tekutiny). A to před první etapou a po ní, po třetí a po poslední etapě. Zkoumají asi prostě, co takové náročné běhání dělá s organismem běžce. Původně jsem neměl vůbec v úmyslu se výzkumu zúčastnit (vzhledem k odběru krve), ale nakonec to dopadlo tak, že jsem si ji nechal vzít dokonce dvakrát. Při prezentaci jsem potkal kolegu běžce Petra Švandu a k mému překvapení mu netrvalo ani moc dlouho, než mě zlomil a za pár minut už jsem ležel na stole v péči příjemného zdravotnického personálu.

Jinak jsem lehce unaven, nejen fyzicky, ale i intelektuelně, takže už asi nejsem schopen připsat nic moc navíc. Raději se vyspím a do deníku to přihodím až v pondělí dopoledne.

Na start mě přijeli podpořit bratr Pepa s rodinou (tedy s manželkou Petrou, Terezkou, to je ta sedící slečna a sousedkou Eliškou). Autorem fotky je Petr Švanda.
Startuje tu spousta lidí, které jsem tu potkal už loni. Člověk má dojem, že se vrací někam, kde už to zná.
Martin Čadek z Brna, loni startoval ve zkrácené verzi, tzv. MiniMUM, letos jede všech sedm etap. Autorem fotky je Petr Švanda.
No a po závodě je třeba doplnit ionty. Musíme myslet na zítřek :-) a dát tělu, co si žádá