Maratonský deník - Petr Tulis

Červen 2017

PIM 2017

25. června 2017 v 21:53 | PT |  Maratony
Pražský mezinárodní maraton (PIM 2017) jsem letos běžel počtvrté v řadě. Tehdy před třemi lety to byl můj první maraton a jeden z nejsilnějších zážitků v životě. Na startu opět přibližně deset a půl tisíce lidí a víc už by snad ten střed metropole ani nezvládl. Ne že bych musel takové bombastické akce běhat častěji, ale přece jen je pražský maraton největším svátkem vytrvalostního běhu v České republice a účast v něm je tak trošku prestižní záležitostí. Registrace jsou tradičně vyčerpány již dlouhé měsíce předem a kdo zaváhá krátce po spuštění přihlašování, tak má smůlu.
Letos v zimě a na jaře mě opakovaně trápily různé virózy (ne zemanova typu) a tak ta příprava nebyla zdaleka taková, jak bych si sám představoval. Navíc okamžitě po doběhu maratonu jsem absolvoval téměř dvaadvacetihodinovou cestu autem do Říma. Tomu bylo třeba přizpůsobit tempo a rozhodl jsem se, že pro tentokrát to nebude ani tak o závodění, jako spíš zaběhnout si to na dobrý pocit. A to se mi také splnilo. Zahájení je tradičně velmi působivé. Minutu před devátou zazní hymna a hned po ní se současně se startovním výstřelem (který my ve vzdálených sektorech neslyšíme) rozezní s amplionů notoricky známé tóny Smetanovy Vltavy. Po několika minutách se had běžců začne pomalu sunout vpřed a poté se konečně začíná i běžet. Výsledný čas tři hodiny, padesát tři minuty a šestnáct sekund není sice nic moc, ale vzhledem k okolnostem jsem docela spokojen. Maraton s pořadovým číslem dvacet osm.

MUM 2016, Bystřická a Cimrmanova etapa

25. června 2017 v 21:16 | PT |  Maratony

Uběhl skoro celý rok od doběhu poslední etapy Moravského ultramaratonu 2016, za týden se běží první etapa roku 2017 a já nebyl dosud schopen dopsat poslední dvě etapy loňského ročníku. Je to ostuda a moje neteř Terezka mi to často vyčítá. Je čas konečně to napravit :-). Po roce ale už přece jen vzpomínky vybledly a tak se asi omezím jen na suché konstatování, že páteční bystřická etapa byla maratonem s pořadovým číslem dvacet šest a závěrečná sobotní (cimrmanova) etapa maratonem dvacátým sedmým. Jak jsem psal dříve, MUM 2016 mě nezastihnul v nejlepší kondici, takže s výslednými časy jednotlivých etap plus mínus kolem čtyř a půl hodiny jsem byl relativně spokojen. Páteční etapu jsem doběhl v čase čtyři hodiny, třicet jedna minuta a deset vteřin. Poslední, sobotní etapu, jsem zvládnul za čtyři hodiny, dvacet dvě minuty a padesát vteřin. Na překonání výsledného času z roku 2015 jsem loni neměl a ani letos se o to nebudu pokoušet. Doufám tedy že příští rok (2018) mi okolnosti dovolí pokusit se zaběhnout MUM opět celý a v čase pod třicet hodin.

Doběh Cimrmanovy etapy, MUM 2016. Poslední metry třista prvého kilometru.