Maratonský deník - Petr Tulis

MUM 2017, Lomnická etapa

3. července 2017 v 23:00 | PT |  Maratony
V neděli 2. července 2017 byl v areálu základní školy v Lomnici u Tišnova zahájen jubilejní 25. ročník MUMu, tedy Moravského ultramaratonu. V průběhu čtvrtstoletí se z akce pro úzký okruh nadšenců stal ultramaratonský etapový podnik, který nemá obdoby nejen v rámci České republiky, ale i v regionu střední Evropy. O tom svědčí každoročně se zvyšující počet účastníků z Česka i ze zahraničí, ať už běží všech sedm etap nebo jen některou z nich.
Po dvou ročnících, kdy jsem si zaběhl celý MUM (2015, 2016), jsem se letos rozhodnul dát jen pár etap. Tedy první (lomnickou) a pak případně další ve dnech volna. Příjezd do areálu lomnické školy v neděli kolem jedné odpoledne mi připomínal návrat někam, kde to člověk dobře zná. Minimálně polovina účastníků jsou pořád ti samí běžci a člověk má pocit, jako by potkával staré známé. I když už je to rok, co jsme běželi poslední etapu loňského MUMu. Začátek byl trošku hektický, než jsem se stačil zaregistrovat, převléknout a nazout běžecké botky, tak už byl nejvyšší čas se postavit na start. Ještě jsem stačil prohodit pár slov s kamarády z předchozích ročníků a už zazněl startovní výstřel. Úvodní pasáž lomnické etapy, tedy asi tříkilometrové stoupání na Veselí, jakoby chtělo všem účastníkům naznačit, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Následují kontrolní body a občerstvovací stanice ve Štěpánovicích, průběh Předklášteřím, Dolní Loučky, Horní Loučky, Skryje, lehké asi dvoukilometrové stoupání do Jilmoví, nepříjemná asi dvoukilometrová pasáž po frekventované silnici do Litavy, poté Klokočí, seběh přes Maňovou do Doubravníka, kde je předposlední občerstvovačka (přibližně jedenatřicátý kilometr). Až potud je to celkem pohodový závod. Nejtěžší pasáž první etapy a dle mého názoru i celého MUMu je mezi dvaatřicátým až sedmatřicátým kilometrem. Prudké stoupání na Křížovice, Křeptov a poté na kopec Míchovec dá zabrat nejednomu zkušenému běžci. Ale i to k takovému typu závodů patří. Pak už následuje jen lehký seběh k poslední občerstvovačce v Ochoze u Tišnova a finální seběh do areálu základní školy v Lomnici. Je to zvláštní, jakou psychologickou výhodu znamená znalost terénu z předchozích ročníků a možnost mentálně se na to připravit. Před dvěma lety jsem po první etapě nemohl chodit a dnes se cítím naprosto ok. Výsledný čas 4 hodiny 32 minut a 20 sekund není sice nic světoborného, ale jinak to byl příjemný závod a maraton s pořadovým číslem dvacet devět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama