Maratonský deník - Petr Tulis

Leden 2018

Trojkrálový maraton, Kolárovo

8. ledna 2018 v 22:47 | PT |  Maratony
Jak lépe začít nový rok, než tím, že si zaběhnete maraton. První maraton v bližším okolí, který pro mě připadal v úvahu, se letos běžel v sobotu 6. ledna, v Kolárovu. Asi nepřekvapí, že se jmenuje Trojkrálový. Už jsem o něm uvažoval loni, ale nějak mi to nevyšlo. Rozhodl jsem se jet již v pátek a v Kolárovu přenocovat, abych se vyhnul otravnému nočnímu cestování, únavě a stresu z toho, jestli to na poslední chvíli stihnu nebo ne. Běžel se již osmý ročník a dle výsledkových listin z předešlých let je vidět, že účast je rok co rok vyšší. Letos běželo přes sto účastníků, další více než dvě stě půlmaraton. Takže docela slušná účast.
Maraton je tradičně odstartován ranou z děla. A to to doslova. Výstřel se sice trošku opozdil, nestrefil se do odpočítávání, takže jsem měl pocit (a zřejmě nejen já), že letos nebude. Čelo pelotonu se již dalo do pohybu a pak to přišlo. To byla šlupka, jako když bouchne Semtín. Mám pocit, že v okolí určitě museli zasklívat nějaká okna. První kilometry vedou městem, přibližně po sedmi kilometrech opouštíme Kolárovo, přeběhneme most přes Váh a asi po kilometru se zabočí doprava na stezku podél Váhu. Kolem řeky se běží asi deset kilometrů, do Vrbové nad Váhom. Tam se trasa maratonu od řeky odklání, běží se směrem na Kavu ještě asi šest kilometrů, kde je obrátka a stejnou cestou zpět. Tedy až na tu úvodní pasáž v Kolárovu. V závěrečné fazi, jakmile se přeběhne most zpět do Kolárova, tak už se běží přímo do prostoru cíle. Trať je rovinatá a kdyby byl člověk v kondici, tak by se tu asi dal zaběhnout hezký osobáček. Což se mě ale letos rozhodně netýkalo. V klidu jsem si to zaběhnul za tři hodiny, čtyřicet šest minut a čtyřicet sekund. Počasí bylo super, téměř jarní, jasno, teplota kolem deseti stupňů nad nulou a téměř bezvětří. Běžel jsem si svoje klidné tempo, takže jsem měl i docela dost času koukat kolem sebe a pozorovat okolní placatou krajinu. Organizace také bezchybná, takže závodu není co vytknout a myslím, že se tam příští rok rád vrátím. Maraton s pořadovým číslem třicet jedna.

Memoriál československých parašutistů

8. ledna 2018 v 22:42 | PT |  Ultramaratony
Dne 11. listopadu 2017, symbolicky v den, kdy se připomíná Den veteránů, uspořádal 43. výsadkový prapor Chrudim již šestý ročník Memoriálu československých parašutistů. Akce je koncipována jako dálkový pochod dvoučlenných družstev, ale mezi účastníky jsou i tací, kteří vytyčenou trasu běží. Byli jsme jedni z nich. Tedy já a kamarád Ondra. Startovali jsme přibližně o půl třetí odpoledne. Trasa vedla z Chrudimského letiště, kolem Báry, přes Trpišov, Svídnici, Žumberk na Ležáky. Zde, po krátkém uctění památky obětí protifašistického odboje, trasa pokrčovala směr Včelákov, Babákov (Dolní i Horní) do Hlinska, kde byla polovina trasy a jediná občerstvovací stanice. Dále se běželo na Hamry, Vortovou, Herálec, Devět skal, Fryšavu, Medlov. Od Medlova nás čekalo celkem brutální stoupání na Panskou skálu a pak na Studnice. Na Studnicích byl ideový cíl pochodu a to před domem, kde svého času bydlel Cyril Musil, který za druhé světové války poskytl přístřeší českým parašutistům vyslaným z Anglie a dával v sázku nejen život svůj, ale i životy svých blízkých, možná celé vesnice. Po zapálení svíčky jsme se dověděli, že skutečný cíl memoriálu je ale až v kulturním domě v Novém Městě na Moravě, takže nás čekalo ještě cca pět kilometrů. Od šesti hodin poměrně vytrvale pršelo, ve vyšších polohách sněžilo, teplota lehce nad nulou, mlha a nepříjemný vítr, hlavně v pasážích mimo lesa. Zázemí v kulturáku v Novém Městě bylo, s teplým čajem, kávou a snídaní, tak přišlo velmi vhod. Trasu o celkové délce lehce nad sedmdesát kilometrů a za poměrně náročných podmínek jsme dokončili jako třetí, v čase cca jedenáct hodin a dvacet minut. Pro příští rok je zde jistě prostor pro zlepšení.