Maratonský deník - Petr Tulis

PIM 2018

14. května 2018 v 22:36 | PT |  Maratony
V neděli 6. května 2018, lehce před devátou hodinou dopolední, opět stojím v pražské Celetné ulici. Čekám na úvodní tóny smetanovy Vltavy a na to, až se několik set metrů dlouhý had běžců pomalu pohne směrem ke startovní bráně na Staroměstském náměstí. Již od rána je cítit, že nás čeká další nádherný jarní den, zalitý slunečním svitem a naplněný super atmosférou největšího běžeckého svátku v Česku, tedy Pražským mezinárodním maratonem 2018. Všude kolem je cítit nadšení, člověk potkává běžce ze všech koutů světa. Podle oficiálních statistik se letošního pražského maratonu účastnili běžci z více než 85 států. Stojím na konci startovního sektoru G, pozoruji okolí a přemýšlím nad tím, že je to již popáté v řadě, co čekám na startovní výstřel pražského maratonu. Nechce se mi tomu ani věřit, jak ten čas letí. Po několika motivačních písních již zazní první tóny Vltavy a po chvíli se začínáme zprvu pomalu a poté rychleji pohybovat směrem ke startovní čáře. Probíhám ji přibližně čtyři minuty a dvacet sekund po odstartování závodu a tím pádem gazely (černé běžce) nezahlédnu ani na startu, ani cestou, ani v cíli. Když já budu dobíhat, černí již budou na letišti :-). Běží se nádherně, od začátku si držím svoje tempo, pět minut dvacet pět sekund na kilometr a to se mi daří prakticky až do cíle. Dobíhám v čase tři hodiny, čtyřicet osm minut a třicet osm sekund. Není to sice nic moc extra čas, ale vzhledem k mojí současné formě je to přesně to, co jsem očekával, a tak jsem spokojen. Mám radost především z toho, že cestou nebyla žádná krize, dařilo se mi držet od začátku do konce prakticky stejné tempo a mám pocit, že to byl subjektivně nejlepší pražský maraton. Celkově maraton s pořadovým číslem 32.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama