Maratonský deník - Petr Tulis

MUM 2018, Lomnická etapa

2. července 2018 v 0:04 | PT |  Maratony
A pak že jsou všichni ve Varech... Dnes, tedy prvního červnece 2018 opět začíná velký cirkus zvaný MUM, neboli jak všichni příznivci ultraběhu a vůbec všeho lehce extrémního vědí, Moravský ultramaraton. Jedná se o etapový ultramaraton, sestávající se se sedmi etap, přičemž každá etapa má délku o něco větší, než je standartní maraton, tedy ultramaratonská distance. První etapa začíná a končí v Lomnici u Tišnova a měří plus mínus něco přes čtyřicet tři kilometrů (sám bych rád věděl, kolik vlastně). Pro mě osobně to bylo již počtvrté, co jsem tuto etapu absolvoval. Všechny etapy jsou poměrně náročné, s kumulovaným převýšením okolo tisíce metrů, ale první etapa je dle mého názoru nejnáročnější. Může za to pasáž mezi dvaatřicátým až přibližně sedmatřicátým kilometrem, kde na účastníky čeká několik (nebál bych se říct) bestiálních stoupacích úseků, kdy má člověk pocit že vybíhá spíš nějakou sjezdovku, než že by běžel (ultra)maraton. Určitě už jsem to psal někde dříve, ale klidně to znovu zopakuji. Z Lomnice se vybíhá hned do poměrně náročnéhé víc než dva kilometry dlouhého stoupání, přeběhne se kopec a běží se dolů do údolí řeky Svratky ve Štěpánovicích. Dále se pokračuje do Tišnova k soutoku s Loučnou, podél Loučné na Dolní Loučky, Horní Loučky a Skryje. To je celkem pohodová pasáž, poté přichází stoupání na státní silnici na Litavu. Za Litavou odbočíme na Klokočí a Maňovou (to jsou tak nádherné poetické názvy) a dolů do Doubravníka. Až sem je to celkem v pohodě, ale přibližně za občerstovačkou v Doubravníku začíná takové lehké běžecké peklo. Letos jsem ale přece jen mám celkem natrénováno, takže jsem i tuto pasáž zvládnul bez problémů a měl jsem nakročeno k celkem slušnému cílovému času. Občerstvovačku v Ochoze jsem prosvištěl jako blesk, dokonce jsem předběhl i tři čtyři běžce přede mnou. Sice jsem měl pocit, že mám ještě dost sil, ale možná jsem to trošku přepálil. V seběhu do Lomnice, na dvaačtyřicátém kilometru mě naprosto neočekávaně přepadla křeč do pravého stehna, což mi vzalo asi čtyři minuty. Asi půl kilometru před cílem se to samé opakovalo s levým stehnem, další minuta. Konečný čas byl čtyři hodiny, dvacet tři minuty a pár sekund, takže jsem spokojen. Konečné umístění na třicátém devátém místě z asi sto třiceti, takže na konci první třetiny, s čímž jsem taky na startu moc nepočítal. Mrzí mě těch ztracených pět minut, protože to by pro mě na první etapu byl naprosto super extra čas. Ale i tak to je fajn a docela i příslib do dalších etap. Uvidím, jak se budu cítit ráno a hlavně jak budou fungovat nohy. Ale subjektivně mám z dnešní etapy nejlepší pocit, jaký jsem kdy z první etapy MUMu měl, takže to snad bude ok. Uvidíme zítra na náměstí v Boskovicích v patnáct nula nula. Určitě ještě musím zmínit, že dnes jsem tu z Chrudimi neběžel jen já, ale i moje kolegyně Zuzka Dundáčková a její manžel Ondra (se kterým jsem běžel Memoriál chrudimských parašutistů) a dále manželé Košínovi. Takže statisticky tu dneska Chrudim byla zastoupena celkem nadprůměrně. Maraton s pořadovým číslem třicet tři.
Chrudimská výprava na před začátkem zahajovací etapy MUMu 2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama